Rychlý kontakt
 eshop@bez.cz  

Vltava Run 2024 - dojmy a pojmy

Předminulý týden proběhl (doslova) Vltava Run a dva naši kolegové běželi také. A jaké to vlastně bylo a jaký byl jejich pohled na závod? Nejdříve si dáme malý úvod.

Že nevíte, co je Vltava Run? Dozvíte se to na následujících řádcích. Vltava Run je dnes už jeden z mnoha týmových štafetových závodů, ale za to s největší tradicí u nás. Parta běžců, nejlépe přátel, se vydá na trasu dlouhou 360 km prakticky od pramene Vltavy až do Prahy. To musíte s týmem zvládnout během jednoho víkendu, ti nejlepší to dokonce stihnou pod 24 hodin. Závod se dělí na 36 zhruba 10 km dlouhých úseků. Každý úsek musí běžet jiný běžec, a tak si postupně předáváte štafetu. Některé části se běží po stezce těsně podél Vltavy, jiné probíháte po zpevněných stezkách v lesích kolem. Můžete složit tým z 6–12 běžců či běžkyň anebo tým namixovat. V hlavní kategorií jsou týmy s 10–12 běžci a také je možnost zvolit kategorii ultra, kde běží 6–9 běžců.

Petrův pohled

K závodu Vltava Run jsem měl na začátku rozporuplný vztah. Dřív jsem byl čistokrevný závoďák a tohle mi připadalo jako firemní teambuilding. Před čtyřmi roky mě ale oslovili kamarádi mého bratra, spíš cyklisté než běžci, jestli bych si s nimi jeden ročník nedal, že jim někdo vypadl. Souhlasil jsem a byl jsem chycen. Postupem času jsem díky různým okolnostem na závody přestal chodit, ale Vltava Run s touhle partou mi zůstal.

Letos byla moje účast silně ohrožená. Kvůli zdravotním problémům jsem skoro neběhal a desítka po rovině mi trvala přes hodinu. A to jenom jedna. Co se mnou udělají tři během víkendu jsem si radši ani nepředstavoval. Než jsem se to ale rozhodl pro letošek vzdát, došli týmu náhradníci. Účast jsem tedy potvrdil a s časem na rovinatou desítku blížícímu se spíš 70 než 60 minutám jsem vyrazil na Šumavu. 

Podařilo se mi v rámci týmu vybrat si nejkratší úseky. Že nemusí být zároveň nejlehčí, mi nějak nedocvaklo. Převýšení 280 a 270 metů na prvních dvou mých úsecích hovořilo samo za sebe. Na oba úseky jsem použil boty Saucony Kinvara a volba to byla bezchybná. Podle mne na tvrdý převážně asfaltový povrch ideální bota. Poslední úsek jsem si už vybral líp, byl spíš z kopce, pouze ho narušovaly dvě stojky. Pro normálního běžce žádný problém, já tu dal aspoň šanci plícím na doběhnutí. Tady už bylo asfaltu podstatně méně a volba Altra Timp 4 se opět ukázala bezvadnou. Aspoň, že ty boty si umím vybrat.

Poslední čtvrtá etapa pro mě byla až mejdan v cíli a tady se mi dařilo držet krok s ostatními o dost líp, možná jsem se v téhle etapě dokonce stal leadrem. Aspoň někde. Jsem rád, že jsem letos přežil, vyrazit na závod s tím, co jsem měl naběháno, nebylo úplně správné rozhodnutí. Ale konec dobrý, všechno dobré a už se těším na další, pro mě už pátý ročník. A slíbil jsem si, že na něj tentokrát natrénuji.

Danův pohled

Po čtyřech letech jsem se opět postavil na start Vltava Runu s bývalými kolegy, se kterými už jsem párkrát běžel. Jelikož měli vždycky problém sehnat dostatečný počet běžců, stávalo se, že jsme spadli do kategorie ultra. Jinak tomu nebylo ani tentokrát. Měli jsme běžet v devíti, týden před závodem se to změnilo na sedm :D. Což znamenalo, že mě čekalo šest úseků oproti původně domluveným čtyřem. Co už, je tedy třeba na úsecích trochu zvolnit a nějak se to doklepe.

I když nás bylo méně, jednalo se o zkušené běžce, proto jsme startovali až v sobotu v deset hodin dopoledne, takže byla možnost se dostatečně vyspat. Jít Vltavu v ultra sestavě a v jednom autě má totiž svá specifika a jedním z nich je, že se rozhodně nevyspíte. Neustále přejíždíte na další předávky a je čas maximálně se převléct do suchého oblečení, najíst něčeho lehkého a pokračovat dál.

Letos jsem se vydal na trasu ve třetím úseku, pro mě už důvěrně známém, protože jsem ho běžel potřetí, a tak jsem si na něm tentokrát dal osobák. Tolik asi k tomu, že je důležité běžet s rozumem a šetřit síly na další úseky… Škoda jen, že se po cestě převrátil kamion, a tak jsem musel čekat na předávce půl hodiny na ostatní. Ale mělo to i svá pozitiva, nemusel jsem běžet dva noční úseky, ale pouze jeden, protože už svítalo. A to je něco, co opravdu potěší – běžet ráno, když vychází sluníčko a osvětluje polní pěšinu, nebo naopak zapadá, zatímco si pobíháte po kopečkách. Ano, může se zdát, že Vltava Run by měl vést okolo řeky s minimálním převýšením, ale úseky jsou vedeny různě a dá se tak nastoupat slušné převýšení. A protože věci zkrátka nikdy nejdou podle plánu, dal jsem si po svém šestém úseku dva úseky pauzu a vydal se na trať posedmé! Celkově jsem tak odběhal cca 68 km s převýšením kolem 1500 m bez spánku a pořádné regenerace. Ve všech úsecích se mi povedlo se držet lehce nad plánem a celkově jsme doběhli za 31 hodin a 20 minut. Tímto časem jsme si vyběhali čtvrté místo a nebýt kamionu, tak jsme byli třetí!

Můžu říct, že po těch čtyřech letech jsem si to zase pořádně užil, opět zvedl svou laťku v tom, kolik úseků ještě zvládnu. Vltava Run (nebo i jiný štafetový běh) bych doporučil všem jako dobrý teambuilding, kdy na víkend totálně vypustíte práci a soustředíte se jen na pár nejdůležitějších věcí, jako dostat se vcelku do cíle. Na své si přijdou i všichni, kdo hledají další výzvy nebo možnost, jak posunout trénink. Je jen na vás, jakou rychlost zvolíte, nejdůležitější je si závod užít.

A s jakou výbavou jsem do závodu šel?

Rád bych řekl, že s botami, které běžně nabízíme všem. Nicméně rád věci zkouším, a proto jsem volil zcela odlišné modely. Na silniční úseky jsem vyběhl se Saucony Endorphin Pro 2. Karbonová specialitka již staršího vydání. Nejvíce se tomu podobá Saucony Endorphin Speed 4, jasně, že by mi stačil taky, ale zajímalo mě, jaký rozdíl je mezi využitím karbonové boty a klasiky. A rozdíl je to velký, za mě asi nejvíc v tom, jak karbon šetří nohy. Po těžkých závodech vím, že můžu jít klidně druhý den běhat a nemám ještě týden rozbitá lýtka. Potom už záleží na každém, kterou značku zvolí, je jich na trhu velké množství a závodní karbonové silničky patří k nabídce všech velkých značek, například modely Deviate Nitro a Deviate Nitro Elite od Pumy. Na druhou stranu, pokud nejste ochotni běhat pod 4 minuty na kilometr, mnohem víc využijete univerzálnější Saucony Endorphin Speed 4, Saucony Kinvara, Salomon Phantasm a podobné tempovky. Na trailové úseky jsem volil NNormal Kjerag, opravu lehkou botku s vysokou návratností energie a skvělou podrážkou. Těm se nejvíce podobá letošní novinka Salomon Genesis, Salomon Pulsar Trail Pro 2 nebo Altra Mont Blanc. Všechno jsou lehké, vysoce responzivní boty se skvělou podrážkou. A co mi zachránilo život, byly super gely a ionťáky od Enervitu. Zvlášť Enervit Gel a Carbo Gel jsou skvělé. Energie se uvolňuje postupně, a tak vám na dlouhých úsecích nedojde energie ani dech. Při tom vedru, které panovalo, se ionťák nebo magnézko v softflasku po cestě hodilo. Konečně se mi podařilo za celou dobu nedostat jedinou křeč!